Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatý Florián - patron hasičů

16. 11. 2007

Svatý Florián – patron hasičů

Patrony hasičů byla řada světců, jako například sv. Vavřinec, sv. Barbora, sv. Agáta (Háta), sv. Jan Burian, sv. Donát, Panna Marie Hromnická a další, kteří se stali také patrony kominíků, kovářů a dalších profesí pracujících s ohněm. V polovině 19. století přijali čeští hasiči za svého patrona svatého Floriána. Obrazek

Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro a jsou spojeny se šířením křesťanství. Florián (Florianus) byl římským důstojníkem a administrátorem císařského místodržícího Aquilinuse v Lauriacum, dnešním Lorchu u Ennsu v Horním Rakousku. Když císař Dioklecián (284 - 305) vydal v letech 303 a 304 čtyři drakonické protikřesťanské edikty, začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k návratu ke staré víře. Florián odmítl splnit nařízení propustit z císařských služeb všechny podřízené křesťany. Volil raději cestu odchodu do ústraní a žil pak v Cetiu, dnešním St. Pölten.

Když se doslechl, že jeho souvěrci jsou zatýkáni a žalářováni, rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Od povzbuzování už nebylo daleko k plánování útěku. Plán však byl vyzrazen a Florián zatčen. Zemřel mučednickou smrtí. S mlýnským kamenem na krku byl svržen z mostu do Emže. Stalo se tak 4. května roku 304 a mlýnský kámen, s nímž byl Florián utopen, je dnes uložen v kryptě klášterního kostela.

Legenda říká: "Mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž zaletěl velký orel. Přesto, že je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil". Utonulého nalezla a na svém statku tajně pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince. Na místě tragédie dnes stojí město St. Florian. Už v 6. století tu vznikl klášter s kostelem. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pocházejí z římské doby, ale první písemné zmínky o klášteře nacházíme z období kolem roku 800. Klášter je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Horních Rakous a v části klášterních budov najdeme hasičské muzeum.

Floriánovy ostatky údajně od roku 1184 spočívají v Krakově. Traduje se, že při velkém požáru Krakova v roce 1528 zůstal kostel s ostatky svatého ohněm nedotčený.

V Římě světce uctívali jako ochránce před represáliemi. Nápis na desce v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny. Část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikvie má být uložena také v olomoucké katedrále.

Sv. Florián bývá zobrazován jako voják, od doby renesance většinou římský, v dřívějších dobách i ve středověkém brnění, často s kopím nebo korouhví v ruce a se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce z 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.

Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví a orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého "selského" baroka ve vikýřích statků. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku. Sochy sv. Floriána zdobí stovky českých náměstí a návsí.

Obrazek

Sv. Florián se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice, např. na znacích sborů, v názvosloví soutěží a jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Sv. Florián pronikl celým životem a prací českých hasičů.

zdroj: www.dh.cz